Směnečné právo
Směnečné právo je atypickým odvětvím soukromého práva, v němž platí (v mnoha směrech) pravidla odlišná od občanského práva. Ve směnečném právu je možné se setkat s následujícími zvláštnostmi:
- Směnečné závazky vznikají jednostrannými směnečnými prohlášeními, jež jsou vyhotovena na směnce.
- Směnečné právo je výrazně formální, když obsah směnečného vztahu je zpravidla určen textem směnky.
- I malé nedopatření v obsahu směnky může vést k neplatnosti tohoto cenného papíru.
- Směnečné rukojemství je na hony vzdáleno ručení, jak je známe z občanského práva.
- Postavení směnečného rukojmího (avalisty) při obraně proti uplatněnému směnečnému nároku je značně nevýhodné.
- Převod směnky a směnečné pohledávky, která je do směnky vtělena, se děje výrazně atypicky – u směnky vystavené na řad indosací nebo podindosací, což je kumulace neformální smlouvy o převodu směnky, vyhotovením indosamentu (jednostranného prohlášení majitele směnky) na tento cenný papír a předáním směnky věřiteli; rektasměnka (směnka vystavená na jméno) se převádí postoupením.
- Ve směnečném vztahu mohou být zavázáni různí dlužníci s výrazně odlišným právním postavením – hlavní směnečný dlužník, přímo zavázaný směnečný rukojmí (avalista) a postihoví dlužníci. Velmi specifické a striktní požadavky jsou kladeny na určení splatnosti směnky.
- Směnečné právo vyžaduje výrazně formalizované uplatnění směnečné pohledávky vůči hlavnímu směnečnému dlužníkovi, když uvedený výkon přímého směnečného práva musí být uskutečněn v přesně stanoveném čase, v platebním místě a mezi přesně definovanými osobami. Neuskutečnění takové „zachovací“ prezentace směnky k placení má zpravidla za následek zánik směnečné pohledávky vůči postihovým směnečným dlužníkům.
- Výrazně atypický je režim promlčení směnečné pohledávky – existují tři různé délky promlčecích lhůt, když každá z nich počíná běžet od odlišného okamžiku.
- Celou řadu situací, které v rámci vzniku směnečných závazků a uplatnění směnečné pohledávky mohou nastat, je nezbytné osvědčovat tzv. protestem. Protestace naznačených situací mají povahu tzv. zachovacích úkonů, jejich nerealizace pak má za následek zánik směnečných závazků postihových dlužníků.
Směnečná pohledávka a směnečný závazek jsou existenčně spjaty se směnkou. Pohledávka vtělená do směnky je abstraktní a její uplatnitelnost může být a často bývá zcela nezávislá na kauze směnky (na hospodářském nebo jiném obdobném důvodu vzniku směnky nebo směnečného závazku). Směnka zpravidla neexistuje sama o sobě; často bývá využita jako zajišťovací, utvrzovací, platební nebo sankční nástroj. Směnečný vztah je tudíž zpravidla nadřazen jinému tzv. kauzálnímu vztahu, výstupy z tohoto kauzálního vztahu (zpravidla důvody pro neuplatnitelnost směnečné pohledávky) se zdaleka ne vždy prosadí jako důvod pro úspěšnou obranu proti soudnímu vymáhání směnečné pohledávky.
Směnečné právo je v podstatě unifikováno v kontinentální Evropě, Jižní Americe a části Asie. Je tomu tak proto, že ve většině států v uvedených částech světa platí směnečné zákony, které kopírují text Jednotného směnečného zákona, jenž byl přijat na směnečněprávní konferenci konané v roce 1930 v Ženevě.
Směnečné právo ve svém nitru ukrývá celou řadu nepříjemných překvapení. Laické nebo nekvalifikované řešení situací ve směnečných vztazích může způsobit nevratné zhoršení právního postavení účastníka směnečného vztahu nebo směnečného sporu a vážnou újmu.
Autorem odborných textů, které se nachází na těchto stránkách, je
JUDr. Radim Chalupa. Ph.D.