Jedná se o zákon, který byl v roce 1950 do našeho právního řádu začleněn za účelem splnění mezinárodního závazku implementovat do vnitrostátního zákonodárství signatářů Úmluvy o jednotném zákonu směnečném Jednotný směnečný zákon, který byl přijat na unifikační směnečněprávní konferenci v Ženevě roce 1930. Přestože byl zákon směnečný a šekový (dále rovněž „ZSŠ“) přijat v roce 1950, nejedná se produkt právnické dvouletky nebo výdobytek tehdejšího socialistického zákonodárství. ZSŠ je promyšlenou právní normou, která představuje výstup unifikační snahy Německé říše, Rakouské republiky a Francie, jež přinesla první plody přijetím Jednotného směnečného řádu na Haagské směnečněprávní konferenci v roce 1912 a vyvrcholila přijetím Jednotného směnečného zákona (dále rovněž „JSZ“) na směnečněprávní konferenci v Ženevě roce 1930. Na znění JSZ, jehož text byl převzat do ZSŠ, pracovali nejvýznamnější evropští odborníci na směnečné právo. ZSŠ tedy pochází z pera nejvyšších autorit v oblasti směnečného práva celoevpropského formátu.
Přestože se jedná o právní normu funkční a zdařilou, má i svoje slabší stránky. Je tomu tak proto, že text JSZ a tím i ZSŠ představuje kompromisní řešení, v němž se obsahově projevuje střet tří koncepcí směnečného práva – německé, francouzské a rakouské. A kompromis v konstrukci téměř vždy ovlivňuje kvalitu produktu. Navzdory faktu, že je zákon směnečný a šekový právní normou, jejíž znění pochází z roku 1930, není namístě jej považovat za právní předpis zastaralý, zašlý nebo překonaný. Jedná se o funkční zákon, jehož pojmosloví sice není každému srozumitelné, který však materii směnečných vztahů upravuje smysluplně a z pohledu kvality právní regulace ve vysokém nadstandardu.