Předložení směnky k placení
Směnečná pohledávka je pohledávkou odnosnou. Odnosnost směnečné pohledávky se projevuje tak, že je na věřiteli, aby se dostavil s originálem směnky k dlužníkovi (nebo do platebního místa) a uplatnil předložením tohoto cenného papíru k placení směnečnou pohledávku.
Fyzická prezentace originálu směnky k placení u dlužníka má svoje úskalí. Uvedený právní režim uplatnění směnečné pohledávky však má svoje opodstatnění, nelze tudíž od něj ustoupit. Uplatnění směnečného práva předložením originálu směnky má dva hlavní důvody. Věřitel předložením směnky k placení prokazuje
- že je směnečným věřitelem,
- obsah jím uplatňované směnečné pohledávky.
Za směnečného věřitele je ve směnečném právu považován držitel tohoto cenného papíru, který je směnkou legitimován jako směnečný věřitel – je buď remitentem, nebo k němu vede nepřetržitá řada indosamentů. Směnka je snadno převoditelný cenný papír a účinky převodu nejsou odloženy do doby, než je dlužník o změně v osobě věřitele obeznámen. Věřitel, který od směnečného dlužníka požaduje úhradu směnečného dluhu, tedy této osobě musí spolehlivě prokázat, že právě on je aktuálním směnečným věřitelem.
Obsah směnečného závazku je důsledně určen obsahem směnky. Předložením originálu směnky věřitel prokazuje, jaký je obsah směnky a tím i jaký je obsah jím vykonávaného směnečného práva.
Směnečná pohledávka se uplatňuje předložením směnky k placení vůči všem směnečným dlužníkům. Pouze dlužník, kterému je řádně předložena směnka k placení, je povinen zaplatit svůj směnečný dluh.
Prezentační povinnost
ZSŠ (zákon směnečný a šekový) zakotvuje povinnost předložit směnku k placení, tato povinnost je však nasměrována pouze vůči některým ze směnečných dlužníků, přesněji řečeno jen vůči jednomu z nich. Směnečným dlužníkem, kterému musí být směnka předložena k placení, je hlavní směnečný dlužník – výstavce vlastní směnky nebo příjemce cizí směnky.
Ustanovení ZSŠ zakotvující povinnost předložit směnku k placení neobsahuje jen planou hrozbu. Směnečné právo stanoví velmi přísnou sankci za porušení této povinnosti. Nesplní-li směnečný věřitel zmíněnou prezentační povinnost, zaniká jeho pohledávka za postihovými dlužníky obmeškáním.
Na první pohled by se mohlo jevit, že zakotvením prezentační povinnosti zákon věřiteli odnímá svobodnou volbu při rozhodnutí, zda svoje směnečné právo uplatní či nikoli. Skutečnost je však jiná. Směnečný věřitel má právo volby, zda svoji pohledávku uplatní, či nikoli.
ZSŠ pro případ nesplnění prezentační povinnosti stanoví poměrně přísnou sankci, směnečný věřitel se však může rozhodnout, zda směnku řádně a včas předloží k placení nebo zda strpí zakotvenou sankci.
Povaha naznačené sankce navíc směnečného věřitele, který nechce pohledávku uplatnit, nijak neznevýhodní. Jestliže se směnečný věřitel rozhodne rezignovat na uplatnění směnečné pohledávky, porušení prezentační povinnosti se projeví jen zúžením možností při uplatnění směnečné pohledávky. Sankce za porušení prezentační povinnosti totiž spočívá „pouze“ v zániku pohledávky za postihovými dlužníky. Pokud tedy věřitel nehodlá svoji pohledávku uplatnit, může mu být důsledek porušení prezentační povinnosti zcela lhostejný.
Klasifikace prezentačních úkonů při výkonu směnečného práva
Směnečná pohledávka se vůči všem směnečným dlužníkům uplatňuje předložením směnky k placení. Vůči hlavnímu směnečnému dlužníkovi směnečný věřitel svoje právo uplatnit musí, vůči ostatním dlužníkům může. Předložení směnky k placení tedy není vždy stejným úkonem.
Prezentační úkony uskutečňované při výkonu směnečného práva je namístě klasifikovat podle faktu, zda zákon přikazuje tento úkon uskutečnit či nikoli. Směnečné právo zná:
- povinné (zachovací) předložení směnky k placení,
- nepovinné předložení směnky k placení.
Povinné předložení směnky k placení
Povinnou prezentaci směnky k placení charakterizují následující čtyři znaky:
- ZSŠ prezentaci přikazuje,
- ZSŠ striktně vymezuje dobu, během které prezentace musí být uskutečněna,
- ZSŠ s neuskutečněním tohoto prezentačního úkonu ve stanovené době spojuje zánik postihových práv obmeškáním,
- prezentace musí být uskutečněna vůči hlavnímu směnečnému dlužníkovi (je-li však směnka domicilována, musí tento prezentační úkon směřovat vůči domicilátovi).
Povahu povinné prezentace směnky k placení má první včasné předložení nedomicilované směnky k placení hlavnímu směnečnému dlužníkovi; je-li směnka domicilována, tak první včasné předložení směnky k placení domicilátovi. Pozdní prezentace nemá charakter povinného předložení z toho důvodu, že není způsobilá zabránit zániku postihových práv obmeškáním, opakovaná povinná prezentace nemá povinný charakter z toho důvodu, že obmeškání postihových práv věřitel zabránil již první řádnou prezentací.
Nepovinné předložení směnky k placení
Nepovinným předložením směnky k placení je každá prezentace směnky k placení, která:
- buď nenaplňuje nejméně jeden ze znaků vymezujících povinnou prezentaci,
- nebo nebyla uskutečněna podle požadavků, které zákon klade na povinnou prezentaci.
Za nepovinnou lze tedy považovat prezentaci směnky k placení, která je uskutečněna vůči jiným dlužníkům než hlavnímu směnečnému dlužníkovi (domicilátovi), a prezentaci, která je realizována vůči hlavnímu směnečnému dlužníkovi (domicilátovi) opakovaně nebo po uplynutí lhůty, která je vymezena pro povinnou prezentaci.
Zachovací a uplatňovací aspekt prezentace směnky k placení
Právní důsledky povinného a nepovinného předložení směnky k placení nejsou shodné. Směnečný věřitel povinnou prezentaci směnky k placení uskutečňuje z toho důvodu, že mu zákon uskutečnění tohoto úkonu přikazuje. Nemusí se však zdaleka jednat o jediný důvod uskutečnění tohoto úkonu. Věřitel směnku předkládá k placení především proto, že se snaží vykonat právo, tedy přimět dlužníka k zaplacení dluhu. Lze tudíž konstatovat, že předložení směnky k placení má dva aspekty:
- zachovací a
- uplatňovací.
Zachovací aspekt předložení směnky k placení
Směnečné právo směnečnému věřiteli ukládá povinnost uskutečnit určitý komplex úkonů s tím, že vymezuje velmi tvrdou sankci za jejich neprovedení – zánik směnečné pohledávky za postihovými dlužníky. Zmíněné úkony směnečný věřitel musí uskutečnit za účelem zachování postihových práv – směnečných práv za postihovými dlužníky; tyto úkony jsou tudíž označovány jako zachovací. Nejfrekventovanějším zachovacím úkonem je předložení směnky k placení.
První prezentace směnky k placení, která má povahu zachovacího úkonu, je namístě označit jako zachovací prezentaci.
Uplatňovací aspekt předložení směnky k placení
Zabezpečit setrvání postihových dlužníků ve směnečném závazku sice může pro věřitele představovat nejdůležitější účinek předložení směnky k placení, navození tohoto zachovacího účinku však v žádném případě nelze považovat za prvotní smysl prezentace směnky k placení. Hlavním účelem předložení směnky k placení je uplatnění směnečného práva vůči dlužníkovi, tedy navození právního stavu, v němž je dlužník povinen platit.
Dva důvody předložení směnky k placení
Směnky se tedy k placení předkládají ze dvou důvodů:
- za účelem zachování postihových práv a
- za účelem uplatnění směnečné pohledávky vůči dlužníkovi.
Z povahy věci vyplývá, že ne každé předložení směnky k placení má shodné účinky, což je dáno faktem, že ne každému předložení směnky k placení jsou vlastní oba zmíněné aspekty.
Povinné předložení směnky k placení směřuje:
- k uplatnění směnečného práva i
- k zachování směnečného práva.
Nepovinné předložení směnky k placení pak směřuje výlučně k uplatnění směnečné pohledávky.
Řádné zachovací předložení směnky k placení
Ne každé předložení směnky k placení naplňuje požadavky zákona na uplatnění směnečné pohledávky. Povahu řádného výkonu směnečného práva (uplatnění směnečné pohledávky) má pouze prezentační úkon vykazující zákonem stanovené znaky. Účinky řádného uplatnění směnečné pohledávky, případně účinky řádného zachovacího úkonu, má pouze předložení směnky, jež má podobu prezentace originálu směnky, jež bylo uskutečněno mezi odpovídajícími osobami na určeném místě a ve stanoveném čase.
Za řádnou zachovací prezentaci směnky k placení lze považovat předložení:
a) originálu směnky,
b) určené osobě – hlavnímu směnečnému dlužníkovi (je-li směnka domicilována, tak domicilátovi),
c) směnkou legitimovaným držitelem směnky – směnečným věřitelem, prokuraindosatářem či zástavním indosatářem, případně jejich zmocněncem,
d) v určeném místě – v platebním místě,
e) v určeném čase – v platební den nebo v jeden ze dvou následujících pracovních dnů.
Autor: JUDr. Radim Chalupa, Ph.D.