Směnečné rozkazní řízení je zvláštním typem civilního sporného řízení. Rozkazní řízení je do civilního procesu včleňováno za účelem vytvoření procesní platformy pro rychlé vyřízení nesporných nároků. Stejně je tomu i v našem civilním řízení. Za účelem zohlednění specifik uplatňovaných směnečných (a šekových) nároků bylo vytvořeno specifické samostatné rozkazní řízení určené pro uplatnění nároků vyplývajících ze směnek a šeků. Pro toto specifické rozkazní řízení se vžilo označení směnečné a šekové rozkazní řízení. Jelikož se na těchto stránkách věnuji problematice směnek a směnečného práva a v části věnované procesní rovině zvolené problematiky se zaměřuji na směnečné aspekty soudních řízení, budu se ve výkladu materie věnovat pouze popisu a rozbor těch aspektů směnečného a šekového rozkazního řízení, které jsou vlastní řízení, v němž se uplatňuje směnečný nárok. Ve výkladu se tedy omezím jen na problematiku sporů, ve kterých jsou vymáhány směnečné nároky. Směnečné a šekové rozkazní řízení budu pro zjednodušení a vyšší přehlednost označovat jako směnečné rozkazní řízení.
Nekontradiktorní část řízení
Naplnění cíle rozkazního řízení, jímž jest rychlé vyřízení nesporných nároků, si žádá, aby předrozkazní část řízení o zaplacení směnky a první část směnečného rozkazního řízení neměla kontradiktorní průběh (průběh, v jehož rámci se střetávají procesní projevy protichůdných zájmů účastníků sporu), tedy aby soud v této části směnečného sporu vycházel jen z tvrzení žalobce. Pokud by soud ve fází směnečného rozkazního řízení, v níž se rozhoduje, zda uplatněný nárok přizná směnečným platebním rozkazem nebo nikoli, vyzval žalovaného k vyjádření, pokud by čekal na vyjádření žalovaného a následně je v této části řízení zohledňoval, ztratilo by řízení charakter rozkazního řízení a výhodu v podobě zkrácené, a tím i zrychlené, první části. Při zkoumání předpokladů pro vydání směnečného platebního rozkazu vychází soud zpravidla jen ze skutkových tvrzení obsažených v žalobě a z listin předložených žalobcem. Je na žalobci, aby směnečný nárok uplatněný v žalobě, kterou se domáhá vydání směnečného platebního rozkazu, doložil listinami nezbytnými k uplatnění práva. V drtivé většině případů je touto listinou pouze směnka, takovou listinou může být i protestní listina. Žalobce, který v žalobě navrhuje, aby mu soud přiznal směnečný nárok směnečným platebním rozkazem, tedy existenci tohoto nároku a přípustnost vyřízení žaloby ve směnečném rozkazním řízení dokládá zpravidla originálem směnky.
Soud při zkoumání faktu, zda jsou naplněny předpoklady pro přiznání uplatněného směnečného nároku vydáním směnečného platebního rozkazu vychází „téměř vždy“ jen ze skutkových tvrzení žalobce a z listin předložených žalobcem („téměř vždy“ jen ze směnky) nikoli proto, že by nemohl přihlédnout k tvrzením žalovaného, jež jsou obsažena například ve vyjádření k žalobě. Důvodem jednostranného průběhu zohledňování tvrzení účastníků řízení je fakt, že se žalovaný o existenci směnečného rozkazního řízení, v němž má postavení žalovaného a v němž je vůči němu uplatňován směnečný nárok, v podstatné části případů dozví až z doručeného směnečného platebního rozkazu, takže možnost, že by soud při posuzování existence a důvodnosti uplatnění směnečného nároku vycházel i z tvrzení žalovaného, jež jsou obsažena ve vyjádření žalovaného k žalobě, které bylo soudu doručeno před vydáním směnečného platebního rozkazu, nastává jen výjimečně.
Charakteristika směnečného rozkazního řízení
Směnečné rozkazní řízení je zvláštním druhem sporného řízení, v jehož konstrukci, průběhu a procesních pravidlech, která se při projednání uplatněného směnečného nároku a vznesení obrany uplatňují, se prosazuje výrazná nerovnováha. Směnečné právo je prověřitelské a směnečné rozkazní řízení je uvedenému uspořádání směnečného vztahu poplatné. Směnečné rozkazní řízení je z hlediska rozložení sil ve sporu výrazně asymetrické. Účastníkem řízení, jehož zájmy jsou ve směnečném rozkazním řízení upřednostňovány, je žalobce. Jedná se o řízení, v němž sehrává prim nadměrná formalizace, jež je zaměřena zejména na omezení možnosti formulovat a vznést obranu proti směnečnému nároku, který byl žalobci přiznán směnečným platebním rozkazem. Procesní pravidla, jež regulují průběh směnečného rozkazního řízení žalované významně omezují v možnosti uplatnit obranu proti směnečnému nároku, jenž byl žalobci přiznán směnečným platebním rozkazem. Dysbalance směnečného rozkazního řízení (v neprospěch žalovaných) je tak intenzivní, že žalovaným zdaleka ne výjimečně znemožňuje uplatnit důvodnou obranu proti směnečnému nároku, který soud žalobci přiznal směnečným platebním rozkazem.
Průběh směnečného rozkazního řízení
Směnečné rozkazní řízení nemá předem daný, striktně nalinkovaný a jediný možný „itinerář“. V průběhu tohoto řízení čeká na soud a jeho účastníky hned několik rozcestníků. V každém z těchto „kritických bodů“ se řízení o zaplacení směnečného nároku, v němž se žalobce domáhá přiznání směnečného nároku směnečným platebním rozkazem, může ubírat nejméně dvěma možnými směry. Řízení se sestává z několika fází:
- z předrozkazní části,
- ze samotného směnečného rozkazního řízení (v užším slova smyslu) a
- a případně z následné námitkové části řízení (z námitkového řízení).
Zatímco prosté nalézací řízení má předem stanovený scénář, který má svoje jasně dané zahájení, průběh i finále, které se nenaplní jen v případě odmítnutí žaloby nebo zastavení řízení, s tím, že nalézací soud (pokud řízení nezastaví) pokračuje v projednání nároku stanoveným postupem až do vydání meritorního rozhodnutí, čímž skončí prvoinstanční část sporu, směnečné rozkazní řízení je co do svého funkčního schématu a možného vývoje značně variabilní. Řízení, v němž se žalobce domáhá přiznání směnečného nároku směnečným platebním rozkazem, je z hlediska svého průběhu variabilnější. Do rozkazní podoby se uvedené řízení nemusí vůbec „dostat“, a pokud se směnečný spor o zaplacení směnečného nároku ubírá cestou směnečného rozkazního řízení, může být snadno přeměněno v prosté nalézací řízení o zaplacení směnečného nároku. Finální fáze směnečného rozkazního řízení (směnečného rozkazního řízení v širším slova smyslu), jež je označována jako námitkové řízení, se vede jen při splnění zákonných předpokladů, s tím, že pokud tyto nenastanou, uvedená část řízení se neuskuteční.
V předrozkazní části řízení soud:
- posoudí projednatelnost žaloby a uplatněného nároku,
- přezkoumá, zda jsou dány procení podmínky (zejména zkoumá pravomoc a příslušnost soudu k projednání nároku a rozhodnutí o něm, eliminuje možnost, že o uplatněném nároku je již vedeno jiné sporné řízení, nebo že o tomto nároku již bylo soudem pravomocně rozhodnuto),
- a ve finální části této fáze řízení vyhodnotí, zda jsou splněny předpoklady pro přiznání uplatněného nároku směnečným platebním rozkazem.
Jsou-li splněny zákonné požadavky na vyřízení věci ve směnečném rozkazním řízení, vydá soud směnečný platební rozkaz. Kterým žalobci přizná uplatněný nárok. Vydáním směnečného platebního rozkazu začíná samotné směnečné rozkazní řízení.
Jak jsem již uvedl výše, sporné řízení, v němž se žalobce domáhá přiznání směnečného nároku směnečným platebním rozkazem, se nemusí uskutečnit v podobě směnečného rozkazního řízení. Shledá-li soudce v předrozkazní části řízení, že uplatněný směnečný nárok není způsobilý k vyřízení ve směnečném rozkazním řízení, tedy že nejsou splněny předpoklady pro přiznání uplatněného nároku směnečným platebním rozkazem, nařídí jednání. Jestliže soud namísto přiznání uplatněného směnečného nároku směnečným platebním rozkazem nařídí jednání, nasměruje projednání uplatněného směnečného nároku do prostého nalézacího řízení, čímž z průběhu předmětného směnečného sporu eliminuje možnost vyřízení uplatněného nároku ve směnečném rozkazním řízení.
Doručí-li soud směnečný platební rozkaz žalovanému, počíná doručením uvedeného meritorního rozhodnutí (směnečného platebního rozkazu) žalovanému běžet tomuto účastníkovi řízení lhůta k podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu. Délka uvedené námitkové lhůty čítá 15 dní.
Nepodaří-li se soudu směnečný platební rozkaz žalovanému doručit, zruší soud směnečný platební rozkaz usnesením (pro jeho nedoručení žalovanému), čímž směnečný spor transformuje v prosté nalézací řízení. Vystupuje-li ve směnečném rozkazním řízení více žalovaných, má každý z nich samostatné procesní postavení (neboť se jedná o samostatné procesní společenství žalovaných), zrušení směnečného platebního rozkazu pro nedoručení se tudíž týká jen těch žalovaných, jimž se uvedené rozhodnutí (směnečný platební rozkaz) nepodařilo doručit. Vůči těm žalovaným, kterým byl směnečný platební rozkaz doručen, probíhá i nadále směnečné rozkazní řízení.
Pokud žalovaný v námitkové lhůtě nepodá námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu, nabude směnečný platební rozkaz účinky pravomocného rozsudku. Podá-li žalovaný proti směnečnému platebnímu rozkazu v průběhu námitkové lhůty námitky, posoudí soud jejich „procesní kvalitu“, jež je označována jako projednatelnost. Projednatelnost námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu spočívá ve faktu, že jsou dostatečně určitě a konkrétně odůvodněny skutkovým popisem okolností, kterými žalovaný zpochybňuje existenci nebo důvodnost uplatnění směnečného nároku, jenž byl žalobci přiznán rozporovaným (námitkovaným) směnečným platebním rozkazem. Shledá-li soud, že podané námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu, že nejsou řádně skutkově odůvodněny, odmítne tyto usnesením. K odmítnutí námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu (usnesením) soud přistoupí rovněž v případě, že námitky nebyly podány včas (v námitkové lhůtě), jakož i v případě, že byly podány osobou odlišnou od žalovaného.
Využije-li žalovaný, jemuž byl doručen směnečný platební rozkaz, možnost zpochybnit nárok přiznaný směnečným platebním rozkazem tím, že podá včasné a skutkově odůvodněné námitky proti uvedenému rozhodnutí, nařídí soud k projednání tohoto prostředku procesní obrany (námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu) jednání.
Po projednání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu, které spočívá zejména v provedení dokazování, rozhodne soud rozsudkem, jehož výrokem vysloví, zda vydaný směnečný platební rozkaz ponechává v platnosti nebo jej ruší. Soud nemá povinnost rozhodnout o celém směnečném platebním rozkazu jediným jednostranně věcně orientovaným výrokem. Možné je zrušení směnečného platebního rozkazu či ponechání směnečného platebního rozkazu v platnosti jako celku (což je obvyklý výsledek námitkového řízení), přípustné je i ponechání směnečného platebního rozkazu v platnosti zčásti a zrušení uvedeného rozhodnutí taktéž v dílčím rozsahu.
K výše uvedenému předmětu námitkového řízení doplňuji, že v případě, že soud postupuje nikoli striktně podle znění ustanovení § 175 OSŘ, ale v intencích řádného vedení sporného řízení, projedná v námitkovém řízení nejdříve uplatněný směnečný nárok a teprve poté se zabývá vznesenými námitkami proti směnečnému platebnímu rozkazu. Při rozhodování, zda směnečný platební rozkaz ponechá v platnosti či zruší, by tak soud měl zohledňovat nejen výsledek projednání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu, ale i výsledek projednání uplatněného nároku.
Směnečné rozkazní řízení je řízením prvoinstančním, odvolací část tohoto soudního sporu probíhá jako běžná odvolací řízení, v němž se „jen“ zohledňují některá specifika řízení před soudem prvního stupně.
Nerovnováha směnečného rozkazního řízení
Jak jsem již uvedl výše, směnečné rozkazní řízení výrazně procesně zvýhodňuje žalobce a pro žalované představuje „uživatelsky“ značně nepřátelské procesní prostředí.
Žalobce je ve směnečném rozkazním řízení zvýhodněn zejména takto:
- pokud se žalobci podaří dosáhnout přiznání uplatněného směnečného nároku směnečným platebním rozkazem, a pokud není směnečný platební rozkaz zrušen pro jeho nedoručení žalovanému, dostává se do procesně vysoce komfortní pozice, v níž je na žalovaném, aby procesně usiloval o zrušení vydaného směnečného platebního rozkazu.
Žalovaný je ve směnečném rozkazním řízení znevýhodněn zejména takto:
- směnečné rozkazní řízení je striktně a rigidně zkoncentrováno v tom smyslu, že pro procesní obranu žalovaného, již lze uskutečnit výlučně podáním námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu, je stanovena propadná (prekluzivní) lhůta v délce 15 dní s tím, že uplynutím námitkové lhůty pro žalované končí možnost vymezit obranu proti směnečnému nároku, jenž byl žalobci směnečným platebním rozkazem přiznán; nároky na procesní kvalitu vymezení obrany v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu jsou poměrně vysoké; i malé procesní pochybení při formulaci námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu přitom může způsobit zásadní negativní dopady v podobě ztráty sporu,
- směnečný platební rozkaz není v důsledku podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu zrušen, a žalovaný musí v námitkovém řízení procesně usilovat o zrušení směnečného platebního rozkazu, čímž se žalovaný dostává do značně nevýhodného procesního postavení, které není opodstatněno povahou uplatňovaného směnečné nároku,
- průběh řízení je procesně nastaven tak, že soud mnohdy žalobci přizná uplatněný směnečný nárok (a to i po projednání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu), aniž by nárok byl projednán a jeho existence prokázána.
Rozložení důkazního břemena ve směnečném sporu
Pro úplnost dodávám, že další výrazné zvýhodnění žalobce ve směnečném sporu představuje rozložení důkazního břemena v řízení o zaplacení směnečného nároku, neboť důkazní břemeno ohledně většiny skutkových okolností nese žalovaný. Tato dysbalance směnečného sporu však vychází z podstaty směnečných pohledávek (konkrétně z jejich abstraktnosti) a nesouvisí tak s faktem, že je spor veden v podobě směnečného rozkazního řízení.
Dvě meritorní rozhodnutí v prvoinstanční části řízení
Za významné specifikum směnečného rozkazního řízení je třeba považovat fakt, že soud prvního stupně rozhoduje v případě, že řízení dospěje až do tzv. námitkového jednání, zpravidla dvěma meritorními rozhodnutími – směnečný platebním rozkazem a následně rozsudkem, kterým směnečný platební rozkaz buď ponechá v platnosti, nebo jej zruší. Autor: JUDr. Radim Chalupa, Ph.D.