Směnka a její charakteristické vlastnosti
Směnka je listinným cenným papírem, do kterého je vtělena abstraktní peněžitá pohledávka. Emisí směnky se zakládá právní vztah, v jehož rámci existuje směnečná pohledávka, které odpovídá jeden nebo více směnečných závazků. Směnka je cenným papírem abstraktním a skripturním.
Směnka není pouhým důkazem o existenci pohledávky a závazku, ale hmotným substrátem, bez něhož nemůže existovat ani směnečný vztah, ani pohledávka a závazky, které tvoří obsah směnečného vztahu. Směnečná pohledávka je neoddělitelně spjata se směnkou, do níž je vtělena – zanikne-li směnka, zaniká i do ní vtělená pohledávka. Směnečným věřitelem nemůže být nikdo jiný než majitel směnky. Do důsledku dotažená existenční a obsahová spjatost směnky se směnečnou pohledávkou je projevem skripturní povahy směnky. Skriptura, jež je označována rovněž jako dokonalý cenný papír,
Skripturní povaha směnky se projevuje takto:
obsah směnečného vztahu je určen textem směnky.
Abstraktnost směnky se projevuje tak, že v tomto právním jednání (v textu směnky) nemusí být vyjádřen důvod vzniku závazků dlužníků, jež jsou z této povinováni zaplatit.
Do směnky je vtělena abstraktní pohledávka, což znamená, že tato do směnky vtělená směnečná pohledávka je existenčně a obsahově nezávislá na jakýchkoli dalších okolnostech existujících mimo směnku, tedy i na jakýchkoli dalších právních vztazích. Úspěch směnečného věřitele při uplatnění směnky však může, navzdory abstraktnosti směnečné pohledávky, záviset i na právních skutečnostech existujících mimo směnečný vztah.
Abstraktnost směnečné pohledávky lze charakterizovat tak, že se jedná o obsahovou a existenční nezávislost této pohledávky na kauze (na hospodářském či jiném důvodu vzniku směnečného závazku), jakož i na jakýchkoli jiných okolnostech, které existují mimo směnečný vztah. Směnka bývá emitována (ale i akceptována, avalována či indosována) z určitého důvodu, zpravidla za účelem zajištění, utvrzení nebo úhrady pohledávky (odhlížím od případné sankční kauzální povahy směnky). Existenční nezávislost směnečné pohledávky na kauze spočívá ve faktu, že absence vzniku zamýšlené kauzální pohledávky nebo její zánik nemá vliv na existenci pohledávky směnečné. Obsahovou nezávislost směnečné pohledávky na kauze pak lze definovat tak, že obsah směnečného závazku je důsledně určen směnkou a kauzální vztah na něj nemá bezprostřední vliv.
Nelze však přehlédnout fakt, že text směnky, který určuje obsah směnečného vztahu, kauzu a obsah kauzálního vztahu zpravidla nepřímo zohledňuje, neboť kauza představuje důvod vystavení nebo akceptace, avalování či indosace směnky, není tudíž nijak překvapivé, že účastníci směnečného vztahu při jeho konstrukci kauzální podtext směnky reflektují; uvedenou funkční vazbu mezi kauzou směnky a obsahem směnečného vztahu lze vnímat jako nepřímý vliv kauzy na obsah směnečného vztahu.
Abstraktnost směnečné pohledávky se do vztahu mezi směnečným věřitelem a směnečnými dlužníky promítá tak, že kauzální a další nesměnečné námitky založené zpravidla na kauzální povaze směnky, směnečné smlouvě nebo na případném mimosměnečném ujednání
- neatakují existenci směnečné pohledávky, když poukazují na existenci skutečností, v jejichž důsledku není namístě uložit směnečným dlužníkům splnit jejich směnečný závazek,
- mohou účinně uplatňovat jen směneční dlužníci, kteří k věcné podstatě námitky mají obsahový nebo odpovídající personální vztah, přičemž tato obrana může být vůči některým indosatářům neúčinná.
Směnka je výplatným cenným papírem, což znamená, že uplatnění směnečné pohledávky předpokládá předložení originálu směnky k placení. Nepředloží-li směnečný věřitel směnku k placení, není dlužník povinen plnit. Až do okamžiku řádného předložení směnky k placení není směnečný dlužník v prodlení se splněním svého závazku.
Směnka je listinným cenným papírem, nemůže tedy být emitována v zaknihované podobě. Směnka musí být vyhotovena na vhodném hmotném substrátu, nemusí se však bezpodmínečně jednat o papír. Směnku lze vyhotovit na kartón, dřevěnou či kovovou desku, plech či plastovou fólii. Poměrně známé je letité rozhodnutí soudu, podle nějž může být směnka sepsána na víčko krabice od doutníků.
Druhy směnek
Existují dva druhy směnek. Jedná se o:
- směnky vlastní a
- směnky cizí.
Výše uvedená charakteristika se vztahuje jak na směnku vlastní, tak na směnku cizí. Směnka vlastní a směnka cizí jsou cennými papíry, jejichž obsah není stejný, právní režim vlastních a cizích směnek je velmi podobný, odchylek v právech a povinnostech účastníků směnečných vztahů, které jsou jejich emisí založeny, je poměrně málo.
Vlastní a cizí směnku odlišují dva definiční znaky. Jedná se o:
- počet účastníků základního směnečného vztahu,
- jádro projevu vůle výstavce (platební slib a platební příkaz).
Vlastní směnka
Emisí vlastní směnky je zakládán směnečný vztah, na kterém se bezprostředně po vystavení směnky a jejím uvedení do oběhu účastní dvě osoby – výstavce (hlavní směnečný dlužník) a remitent (věřitel).
Vlastní směnka obsahuje platební slib; výstavce tudíž ve směnce slibuje zaplatit remitentovi směnečnou sumu.
Cizí směnka
Emisí cizí směnky vzniká směnečný vztah, na kterém se účastní tři osoby – výstavce (postihový směnečný dlužník), směnečník (latentní hlavní směnečný dlužník s prozatímním neutrálním postavením) a remitent (věřitel).
Cizí směnka obsahuje platební příkaz; výstavce tudíž vystavením směnky přikazuje směnečníkovi, aby remitentovi zaplatil směnečnou sumu. Směnečník do směnečného vztahu vstupuje přijetím směnky, čímž se zavazuje splnit výstavcův platební příkaz a zaplatit remitentovi uvedenou směnečnou sumu. Výstavce směnky ručí za splnění příkazu uděleného směnečníkovi, tedy za zaplacení směnečné sumy.
Vlastní/cizí směnka
Nepřípustné je směšování prvků cizí a vlastní směnky. Směnka, která obsahuje prvky cizí i vlastní směnky je neplatná. Neplatnost směnky tedy způsobuje kumulace platebního slibu a údaje směnečníka, nebo absence údaje směnečníka, pokud listina obsahuje platební příkaz.
Autor: JUDr. Radim Chalupa, Ph.D.